Re: Mageros

#12
Tak to tu nechám len tak pre zaujímavosť lebo je to dosť bohatý príbeh. A ak to niekto spozná kto tam hral tak mi prosím napíšte buď na neverguymc@gmail,com alebo sem do správ.

Re: Mageros

#13
NeverGuy píše:
01 úno 2018 20:32
Tak to tu nechám len tak pre zaujímavosť lebo je to dosť bohatý príbeh. A ak to niekto spozná kto tam hral tak mi prosím napíšte buď na neverguymc@gmail,com alebo sem do správ.
Ahoj. Jako nehrál jsem tam, ale pokud by jsi byl ochoten, tak se chci zeptat kde bereš tento příběh, to sem jako tohle píšeš z hlavy? Jestli jo tak respekt. A také se chci zeptat odkud ho tedy píšeš jestli-že né z hlavy tak odkud. A budeš sem toto psát dále? Jestli ne, tak bych byl moc rád, kdyby jsi mi na email: lojza.kotrabek@gmail.com napsal komplet historii (příběh) :)

Re: Mageros

#14
Zagur nie nepíšem to z hlavy, ale z papiera lebo som mal úplne nový komp a so starého disku som našiel nejaké textové dokumenty tak som ich proste vytlačil a zistil som že je to toto, bolo to pár rokov dozadu, takže to ležalo u mňa doma v jednej krabici a dlho som na to spomínal ale nidky som si vďaka svojej lenivosti nenašiel čas vyniesť to na svetlo ať teraz. Dopíšem to sem celé, len musíš počkať, dosť blbo sa mi to píše, keď je to v češtine.

Re: Mageros

#16
Věk druhý

Poté, co válka živlú skončila, na světe zbyla už jen hrstka jeho púvodních obyvatel. Většinu tehdejší populace tvořili Drendové, lidé téměř vymřeli, trpaslíci zalezli do hlubin a Elfové se ukryli. Lidé tehdy začali válčit o dominanci a o svou ideologii. Ti, kteří považovali Drendy za bohy odešli na sever s vírou, že se jednou jejich bozi vrátí a že jejich národ bude znovu žít v harmonii, avšak nedokázali se shodnout na jednom bohu a tak se tedy rozdělili a bojovali proti sobě jako barbaři, této době říkáme Doba severských nepokojú. Někteří lidé odešli budovat svá města, těžili z obchodu a rozhodli se dále vyvíjet cestou bez amgie, ti brzy zemřeli. A pak tu byl Iregon, muž, jež zachránil veškerý život na Magerosu. Lidé, kteří zústali na jihu si ho zvolili za krále. K Iregonovi se přidávali tisíce a tisíce lidí, věřili, že s ním je čekají dobré časy. Tehdy vznikli dva nové národy, Artanianové a Lartenové. Dva národy pod jedním králem, žijící bok po boku v míru, sjednocené za společným cílem díky Kultu čtyř. Kult čtyř tvořilo pět členú, dva nejvyšší mágové Artanianú, dva nejvyšší mágové Lartenú a sám Iregon. Byla vytvořena Aliance jihu, která ovládla celou jižní část Ditrie, tedy od nynějších Wolferonských hor až po jižní cíp. Severně od Wolferonských hor žili barbarské kmeny, né tak barbarské, jako ty na severu, co odpluli na Rheón a usídlili se pod Amnesijskými horami, ale stále, v porovnání s Artaniany a Larteny to byli barbaři. Kult čtyř rozhodl, že musí magii ze světa uvést pod kontrolu, aby nedošlo k válce, jako byla ta, kde vymřeli Drendové. Veškerá magie tedy byla soustřěděna do blízkého okolí kultu čtyř, kde sílila natolik, že mágové Kultu dokázali z lidí vysát zlé vlastnosti, které kdysi vedli k válce živlú. Jenže jak šel čas, magie Úlomku, pohřbeného pod zemí se pomalu, ale jistě vytrácela a Kult přicházel o svúj hlavní zdroj moci. Iregon se začal obávat, že by mohl přijít o svúj věčný život, že by se na jeho místo mohl dostat někdo jiná, kdo by mohl rozvrátit jižní Alianci. Bylo nutno osvobodit Úlomek z rozvalin bývalého Artanu a k této příležitosti bylo založeno nové hlavní město jižní Aliance Artanis. V okolí úlomku, z rozvalin prastarého Artanu bylo znovu vybudováno město, větší, zdobnější, honosnější, než jakékoliv město, co tento svět kdy spatřil. Do svéta se navrátila magie a Kult čtyŕ znovu nabyl svých sil. Začalo období kulturního, vědeckého a sociálního rozmachu Jihu. Hojná údolí Ditrie plodily plodiny v hojném množství, nebyli zde vybírány žádné daně, jelikož moc kruhu neplynula z příjmu obyvatelstva, ale z magie Úlomku a veškeré záležitosti byli plněny magii, od běžných oprav cest a budov až po ochranu země. Dlouhá léta vládl jižní Aliancí mír a blahobyt. Jednoho zimního večera se však stalo něco, co nikdo z celé Aliance, dokonce ani Iregon nečekal. Do posvátného chrámu v Artanisu vpadli černí rytíři ze severu. Prolomili ochranná kouzla Artanisu, jako by byli pouhé stíny, Úlomek rozpúlili, prokleli a znovu jako stíny zmizeli. Pro Iregona to byl šok. Za jednu noc padl jeho národ na kolena před nepřítelem, o kterém ani netušil, odkud se vzal. Každopádně, prokletí a rozpúlení Úlomku znamenalo vyprchávání magie ze samého zdroje, bez návratu. Tehdy se Iregon vzdal veškeré své magické moci, aby znovu spojil Úlomek, protože pokud by to neudělal, Aliance by se bez zdroje magické moci okamžitě rozpadla. Ještě ten den nařídil ukout tisíc mečú, štítú a zbrojí ze zakázané oceli, slitiny, kterou tvořili samotní Drendové ze svých magických esencí a kterou nemúže proniknout žádné kouzlo tohoto světa, dokud je Úlomek celý. Přenechal vládu nad Aliancí nám, Kultu čtyř a s tisíci muži se vydal pátrat po černých stínových rytířích. Jeho výprava trvala celých šest let, kdy se svími muži prohledal celou Ditrii, Rheón a to, co hledal nalezl až na samotné Halaře. V starověkých rozvalinách Drabonisu se usídlil kult elfú, kteří našli další zdroj magie, ne však čisté magie, která proudila z Úlomku, nýbrž černé magie. NIkdo dosud neví, kde se tento druhý pramen vzal, jisté však je, že se tehdy temní elfové pokusili zničit zdroj bílé magie, aby se ten jejich stal dominantí a nastal nový vék. Strhla se bitva, Iregon se svými muži hladce pobíjel elfy, kteří byli proti rytířúm ve zbroji ze zakázané oceli naprosto bezmocní, avšak nežli byl vládce temných elfú Exegon poražen, vyvolal na svět démony, kteří se rozšířili do celá Halary a někteří i do Rheónu. Ditria bylo jediné místo kam se žádný démon dosud nedostal, tedy až do nedávna, ale to už je jiný příběh. Po vyvolání démonú Exegon zničil zdroj temné magie a tím vypustil do světa nákazu. První, koho nákaza zastihla bylo tisíc mužú Aliance, kteří okamžite podlehli temné magii. Když to Iregon viděl, spáchal raději sebevraždu, aby nevstal znovu jako nakažený. Nákaza se dále rozšířila na jih Ditrie, kde jsme ji zastavili, tehdy, alespoň sme si to mysleli. Tati nákaza se šíři obyčejným dotykem a postižená bytost okamžitě umírá a povstává znovu pod vládou temné magie. Tisíc rytířu v zákázané zbroji, zasaženo nákazou, ovládnuto zlem si zvolili svého vúdce z vlastních řad, který si začal říkat Werixion. Werixion si rychle podmanil celou Halaru a vytáhl na Ditrii. Nákaza, s kterou jsme tehdy bojovali bylo pár zasažených sedlákú, avšak nyní proti nám stála celá armáda, temných rytířú, kterým jsme začali říkat armáda Ztracených. Ztraceným jsme nemohli nijak čelit, naše kouzla byli proti nim díky zakázané zbroji naprosto k ničemu a zblízka jsme nemohli riskovat nákazu dalšího obyvatelstva. Nezbylo nám tedy nic jiného, než opustit naši milovanou domovinu Artanis a táhnout na sever. Úlomek byl v bezpečí, jelikož to byl poslední zdroj magie, který dával moc zakázané zbroji, takže ani Ztracení se jej neodvážili zničit. Shromáždili jsme veškerou zakázanou ocel, která nám zbyla a odešli jsme, hádám, že nám zbylo ještě dost oceli pro vyzbrojení desti tisíc mužú. Avšak protiútok proti Zatraceným v zakázané zbroji byl naprosto vyloučen, jelikož smrt každého našeho rytíře by znamenalo posílení nepřátelských řad o další zakázanou zbroj a to by pro nás bylo devastující. Usídlili jsme se tedy pod Wolferonskými horami a rozhodli jsme se, že přeci jen budeme jednat. Larteňané, odpřísáhlí pomstít Iregona vytáhli proti armádě Ztracených. Věděli sice, že nemohou vyhrát, protože většína z nich povstane pod vúlí nákazy a i když budou bojovat se značnou přesilou, brzy se díky nákaze číslo otočí. I přes to všechni Larteňané pozdvihli své dračí prapory a se svou armádou vytáhli na boj proti Ztraceným. Myšlenka této války byla taková, že Larteňané usmrtí všechny Ztracené, povstanou pod nákazou a nakažené Larteňany už odstraní Artaniani. Když Lartaňané došli k Artanisu, čekaly je otevřené bány. Nepřítel čekal na hradbách. Larteňané věděli, že je to past, celý týden tábořili před svým milovaným městem, Ztracení se za tu dobu ani nepohnuli. Pochopili, že aby mohli s nepřítelem bojovať musí vstoupit do města, ať už je to past či ne. Vešli do mésta, brány se zavřeli a vypukla bitva. Toho dne se staly dvě věci, padl Werixion, ale také Lartéňané, naneštěstí se jim nepodařilo porazit armádu Ztracených celou, i přes to, že jí čelili s dvacetkrát větší přesilou. Temnota byla nyní o sedm set Ztracených chudší, ale také o dvacet tisíc Lartéňanú bohatší. Bez svého vúdce však postup Ztracených zcela zastavil. Říka se, že zlo nyní spí, ale tomu já nevěřím, ještě budeme svědky války, která rozhodne osud celého Magerosu. Započal věk třětí, náš věk.

========================================================================================================

Zvyšok večer.